Tenisové loučení legend
Legendy celnického tenisu
V mnoha sportovních odvětvích se objeví v průběhu let někdo, kdo podstatnou část svého života obětuje pro ten svůj oblíbený či vysněný sport. Život je opravdu rychlým během, a o tom by mohli něco říci i ti, co hrají tenis více jak třicet let. Když jsem tenkrát v roce 1982 pozval účastníky tzv.nultého ročníku Přeboru CS v tenise na příští rok do Třince, neočekával jsem nějaké dlouhodobé organizování tenisového setkávání u nízké sítě. Postupem času jsem zjistil, jak je sport s tenisovou raketou oblíbený a do hutnického města začalo jezdit čím dál více hráčů. Několikrát jsme měnili věkové kategorie a to už byl náznak toho, že nelze držet krok s mnohem mladšími kolegy. Letos se již odehrál 32.ročník.
Při plánování tohoto ročníku jsme zvali ty, co v Třinci odehráli mnoho let a také dost pamatují. Přihlásilo se nás jen pět. Někteří by rádi, ale už měli naplánované dovolené, jiní už ani tenis nehrají, další zdravotně strádají. S velikým zármutkem jsem až po marném shánění kontaktu na Honzu Bertu z Chebu zjistil, že nás nejstarší historický vítěz z třineckých ročníků, opustil v březnu ve věku 74 let.
Po dohodě s Radou MsKC jsme se domluvili na závěrečném shrnutí kariéry nás, co jsme účast přislíbili. A zde se vracím k úvodnímu nadpisu. Klub připravoval pamětní plakety a pořád zde nebyl nápad, jaký zvolit text. Nakonec se odehrál poslední turnaj celnických tenisových legend, na který přijeli: Petr Palovský, Karel Moškoř, Miroslav Sieder a Ivo Zlatník. Pátým do počtu měl být Otakar Křemének, ale viróza jej do Třince neopustila.
V nedělní večer proběhlo slavnostní předání plaket přímým účastníkům z rukou ředitele CÚ pro Msk Petra Skudrzyka a předsedy MsKC Petra Vlčka.
Chtěl bych jménem nás oceněných poděkovat za milou pozornost na společném setkání na večerním rautu. Všichni si tohoto vstřícného gesta vážíme. K.Moškoř
