Květnový zájezd máme za sebou
Šesté cestování s klubem
8.května se plný autobus vydal s cestujícími směr Olomouc až k prvnímu zastavení zájezdu - Javoříčko.
Z parkoviště po nezbytném občerstvení jsme se vydali kolem pietního místa k jeskyni. 5. května 1945 se krvavou tragédií změnil vývoj této vesničky. Celkem bylo německými esesáky zastřeleno 38 mužů, nejmladší měl 15 let, nejstarší 76. Kromě zavražděných mužů vypálili domy a zničili vše, co jim stálo v cestě.
Po necelém půlkilometru jsme se dostali k místu našeho prvního průzkumu. Javoříčské jeskyně se nacházejí v oblasti zvané Javoříčský kras na severu Drahanské vrchoviny. Plocha Javoříčského krasu je 6 kilometrů čtverečních a je tvořena ostrůvky devonských vápenců. Místo polohou spadá také do Národní přírodní rezervace Špraněk. Zvolili jsme prohlídku Javoříčských jeskyní v délce788 metrů. Celková délka známých chodeb je více než 4 km. Teplota vzduchu v podzemí je celoročně 8°C a relativní vlhkost 99%.
Po prohlídce nám stačilo jen pár kilometrů autobusem k druhé zastávce a tím byl hrad Bouzov. Nejprve jsme se individuálně občerstvili, někteří za královskou cenu (že Mirku P.?). Pak jsme zvolili tu rozsáhlejší prohlídku a postupně mohli vidět na vlastní oči např. jídelnu velmistra a hostů, sloupovou síň, rytířskou chodbu s hostinskými pokoji a koupelnou, podsebití, Alžbětin palác s pokoji, reprezentační pokoje velmistra, loveckou síň, rytířský sál, kapitulní síň, kapli, zbrojnici a zakončili jsme okruh na II. nádvoří se studnou.
Opět nám po nasednutí do autobusu stačilo jen pár minut k třetímu a poslednímu cíli našeho květnového putování a tím byly Loštice. Za vydatného májového deště jsme vzali na zteč vzorkovou prodejnu tvarůžků na náměstí. Těsně před uzavírací dobou měly děvčata v prodejně asi radost z celého davu nakupujících z autobusu. A aby toho nebylo málo, za nedalekým rohem stála neobyčejná cukrárna. V takové jsem byl třeba já poprvé v životě. Dát si v cukrárně mouřenína s tvarůžky, tvarůžkový závin či tvarůžkový větrník, to stojí za ochutnání. Ještě štěstí, že se nedělá tvarůžková káva, to by byl teprve šok. Kávička naštěstí nesla klasické parametry podle svého názvu a to k vybraným pamlskům stačilo. Pak již nezbylo než ohlásit v cukrárně milovanému předsedovi: „už je čas, měli bychom jít“. Tak se šlo k autobusu, tam už někteří s láskou rozlévali poslední zbytky zásob různých ohnivých vod. Ještě nezbytná společná fotka a jede se domů. Tak přátelé, organizátoři, díky moc za nevšední zážitky! KaMoš
